Art Space: Adéla Janská

Footshop Art Space #1 @ Na Příkopě

Přinášíme ti rozhovor s Adélou Janskou, umělkyní, jejíž díla vystavujeme nově ve Footshop Storu Na Příkopě.

Adéla Janská je malířka z Olomouce, která v současnosti vede mladé umělce na katedře umění a designu v Prostějově. Svými díly nám pokládá otázky týkající se rozporu mezi viděním a myšlením.

FS: Ve svých obrazech často pracuješ s figurativními motivy. Co pro tebe bylo zásadním zlomem, kdy ses rozhodla věnovat právě figurativní malbě?

AJ: To se stalo hned po škole. Studovala jsem v ateliéru, který vedl profesor František Hodonský, což je krajinář. Takže v momentě, kdy jsem se pokusila o něco jiného než o krajinu, narazila jsem. Tím, že mi figurativní malba nebyla úplně umožněna, tak jsem se hrozně těšila, až se do ní budu moct pustit po škole. Odložila jsem vše, co se týkalo krajiny a vrhla jsem se na to.

FS: Jaká jsou stěžejní témata tvé tvorby, respektive co nejraději skrze své obrazy vyjadřuješ?

AJ: Není to úplně tak, že bych si stanovovala nějaký plán. Myslím si, že se v nich odráží dění kolem mě a to, co zrovna sama řeším. Obrazy mi nabízí zpětnou vazbu. Když hledám v něčem smysl, dozvím se ho třeba při jejich následném čtení. Stěžejním tématem je samozřejmě figura. Dříve jsem pracovala tak, že jsem si fotila rodinné příslušníky nebo jiné blízké, ale to má svůj limit, protože pak se člověk soustředí na to, koho maluje a už vynechává jiné asociace a momenty, které jsou třeba daleko podstatnější. Od toho jsem tedy upustila.

FS: Čím se při své tvorbě inspiruješ a máš nějaký tvůrčí vzor?

AJ: Mých zdrojů inspirace je více. Jsou to určitě ostatní malíři a také zmiňované současné dění. Rozhodně tam patří také studenti a práce s nimi. Veliká inspirace je to především proto, že člověk musí neustále reagovat na spoustu děl začínajících malířů, a to je strašně fajn, protože ho to neustále drží v té pomyslné mapě.

FS: Jakým směrem se časově vyvíjela tvá tvorba?

AJ: Ten posun je nesmírný. Jakákoliv činnost, kterou člověk započne získá nějaký přirozený vývoj. Pro mě bylo vždy důležité, aby to, co dělám, bylo stále živé a stále v pohybu. Můj vývoj vedl především k určité svobodě a experimentu. Jeho výsledkem je jakýsi přeskok, kdy už tolik nemusím řešit formu, ale spíše se můžu zaměřit na obsah a výraznější sdělení svých děl.

FS: Na škole designu a módy v Prostějově vedeš Ateliér malby. Sleduješ nějaké propojení mezi designem, respektive užitým uměním, módou a klasickou technikou malby?

AJ: Za normálních okolností bych řekla, že to jsou naprosto odlišné disciplíny. Ale musím říct, že tím, že se tam ty obory potkávají a studenti na něčem spolupracují, tak se to propojuje. A to je hrozně fajn, když můžu sledovat, že je to přirozené a každý přispěje svou hrstkou. Například tam vznikají designové věci, a malíř na ně zareaguje tím, že na ně umístí svou malbu. Ať už je to oblečení, přebaly knih nebo grafiky – rozhodně to funguje.

FS: Máš za cíl ve svých obrazech reflektovat současný svět a dění v něm?

AJ: Myslím si, že tím, že v něm žiju, tak je samozřejmost. Vyčlenit se nebo izolovat člověk určitě nemůže. Všichni patříme do jednoho světa a jsme součástí jednoho společenství. Takže rozhodně se to v mých dílech objevuje. Není to tak, že bych se angažovala v nějakém směru, který reaguje na politiku nebo kritizovala nějaké společenské jevy, ale rozhodně se tam odráží můj postoj k světu.