Art Space: Tomáš Jetela

Tomáš Jetela, jeden z nejvýraznějších autorů současné výtvarné scény, představuje mini sérii obrazů (Fešák a páv, Konzistence nevinnosti, Bez názvu) v prodejně Na Příkopě, jako další ze série Footshop Art Space. Autor, jehož rukopis je syrový, autentický a expresivní díky kombinaci výtvarných technik malby, kresby a koláže, dokáže skrze svá díla vyjádřit další rozměr emocí či kontextu. Michal Bým, Retail Visual Merchendiser Footshopu, se Tomáše při příležitosti instalace obrazů zeptal na několik otázek.

Tomáši, tvé malby jsou hodně expresivní, občas až zneklidňující.

Ano. Mám ale názor nehodnotit malby na základě toho, jestli jsou zneklidňující, depresivní nebo způsobují lidem negativní emoce. Hodnotil bych je podle toho, že je buď dobré umění nebo špatné umění. Stejně jako řekl Egon Schiele: „Neexistuje moderní umění nebo staré umění. Je jen umění. A jenom umění, které je dobré.“

Obrazy, které maluješ jsou relativně konkrétní, nicméně jeden, který tady právě máme, se trochu vymyká. Je to chlapec „bez tváře”.

Obraz vznikl tak, že jsem asi během hodiny namaloval kluka a říkal jsem si, že je hotový. Ale pořád mi tam něco chybělo. Pořád tam bylo něco, co jsem chtěl dotvořit. Jak se říká, ta poslední kapka. Pracoval jsem na obrazu asi dalších 6 hodin, a pak si říkám, že na to seru. Tak jsem to rozmázl a bylo hotovo.

Maluješ tedy intuitivně nebo se jedná o nějaký předem definovaný proces, podle kterého postupuješ?

Můj profesor Michael Rittstein říkal, že nejlepší je si obraz nebo celý cyklus promyslet. Ale potom, když začneš malovat, tak musíš mít čistou mysl jako samuraj. Už ze své hlavy vypustit to, co jsi promyslel, protože to už v sobě máš. Dál už musíš jen tvořit. Tenhle přístup mi hodně dal.

Takže ty si to promyslíš a…

Samozřejmě je třeba vymyslet téma s určitou ideu, kterou těm obrazům dám. Mám od malička rád kung-fu filmy, proto právě utkvělo v paměti to přirovnání k samuraji a čisté mysli. Že mám tvořit vlastně iracionálně – bez toho, abych myslel na to, jaké jsem si připravil skicy nebo jaké poznámky napsal na papír.

Stalo se mi, že jsem dělal státnice a byl jsem tam se svým kamarádem. On měl strašně složitou teorii, co se týkala jeho obrazů. Já si tedy říkal, že bych měl taky něco takového vymyslet, takže jsem tam v podstatě kecal nějaký pitomosti. No a jeden z profesorů, kunsthistorik a teoretik umění, nám říká: „Mně se na vás malířích nelíbí, když kolem toho máte takový kecy. Ten obraz musí působit sám za sebe, a ne že to nějak okecáte.“

Co se ti honí hlavou, když maluješ?

Vždy vytvořím určitou osnovu. Něco jako plán. Ale když pracuji na sérii, tak se postupně transformuje a je to větší dobrodružství. Je to mnohem větší zábava, než si něco exaktně naplánovat a hned to hodit beze změny na plátno. Takhle vlastně vznikla moje diplomka. Původní myšlenka, která mě u její tvorby napadla, byla, že mám rád knihovny, a že je tedy budu malovat. Jejich atmosféru. Ale postupně, když jsem na tom pracoval, tak jsem si říkal, že spíš budu malovat jen čtenáře. A najednou jsem je maloval na metrová plátna. Nebyl to záměr Takto se to proměnilo v čase.

Kdybys měl sám sebe, jako Tomáše Jetelu, malíře, popsat v několika slovech?

Ty mi dáváš (směje se). Genius, genius, genius.

Někdy ztvárňuješ konkrétní postavy. Například z historie filmu nebo hudebníky. Dáváš těm osobnostem nějakou jinou formu, respektive reflektuješ do nich kus sebe?

Je to spíš takhle. Warhol řekl, že má rád peníze, tak začal dělat peníze, sítotisky, kresby. Já mám rád Warhola, tak jsem namaloval jeho. Mám rád lidi, kteří mají zničený obličej, třeba zfetovanej Pete Doherty. Pete Doherty na některých fotkách vypadá úplně zkaleně, úplně – a to se mi fakt strašně dobře maluje.

Bez čeho se v ateliéru neobejdeš?

Samozřejmě bez hudby. Hudbu potřebuji, když pracuji. A přirozeně musím mít všechno, co je třeba k tvorbě – barvy, plátna, dobré štětce. Někdy si připadám jako zvíře zavřené v jeskyni. Někdy mě zase navštíví kamarád a malujeme spolu. Baví mě, když si u malování můžu s někým vykládat.

Tomášovi obrazy si můžeš prohlédnout až do konce října v naší pražské prodejně Na Příkopě 20.