František Sedláček: Věděl jsem, že jenom kreslit orky stačit nebude

Jaká byla cesta kluka, který v dětství používal stěny svého pokoje jako malířská plátna a v dnešní době se věnuje herní ilustraci nebo třeba coverům pro nejpopulárnější interprety? Pohodlně se posaď a pojď s námi všechno zjistit.

Popiš nám na začátek svojí cesty k ilustraci.

Moje výtvarná dráha začala hned v dětství. Z vyprávění rodičů vím, že jsem jako malý kluk pomaloval celý pokoj postavami z Warcraftu. Stůl, stěny, žádné místo nezůstalo prázdné. Ve škole byla klasika, že jsem měl v sešitech víc obrázků než slov – nebyl jsem zrovna nejpilnější student. I přes tohle všechno mi byla největší oporou moje rodina v čele s mými rodiči. Vždycky mě podporovali, a já tak mohl nastoupit na grafickou školu do Jihlavy.

Ze začátku mě vůbec nenapadlo, že budu ilustrátor. Díky prvním pracím a škole jsem si mohl vyzkoušet široké spektrum grafických odvětví a pracoval jsem třeba jako grafický designér. Tohle všechno se změnilo když jsem se přestěhoval do Brna a navštívil workshop Jakuba Politzera. Hned jak jsem poprvé uviděl digitální kresbu, došlo mi, že nechci dělat nic jiného. Zároveň mi bylo jasné, že kreslit dokola jen orky nebude stačit a že musím se pořád zdokonalovat. Začal jsem věnovat spoustu času studiu anatomie, světla a perspektivy.

Za tím musela být spousta úsilí…

Je to přesně tak. Okamžitě jsem si domluvil další online lekce a rok jsem při práci grafického designéra trénoval základy kresby. Celou dobu jsem hodně tíhnul k herním ilustracím a když jsem mohl začít pracovat jako ilustrátor deskových a digitálních her, stala se pro mě práce koníčkem. Díky tomu se nad ilustracemi dokážu časově dost zapomenout, ale kolikrát si zase vyčítám, že bych měl kreslit ještě víc. Je to pro mě denní rutina, která mi začne rychle chybět. 

Kolik času strávíš denně prací?

Denně se snažím trávit nad ilustracemi něco kolem 10 hodin. Moc dobře ale znám i noční směny, kdy tlačí čas a je potřeba dotáhnout hromadu věcí.

Váže se k tomu nějaký rituál?

Každé ráno se hodinu rozkresluju. Spousta čar, kruhů… Zpevňuju si tak zápěstí. Obecně věnuju hodně času přípravě, pořád se snažím zlepšovat a posouvat hranice mojí kresby. Čas na přípravu znamená i správný výběr hudby. Snažím se ji volit hodně tématicky k dané ilustraci. Při ilustraci na které jsme spolupracovali společně to byl jednoznačně trap a grime. Ale střídají se u mě různé žánry.

Jaký je tvůj pracovní stůl?

Na stole potřebuju pořádek, mám jasně danou svoji pracovní plochu a díky tomu se mi vážně dobře pracuje. Taky vím, kde mám matte nebo dobrý kafe, který na stole nesmí chybět.

Co bys poradil svému mladšímu já?

Trénuj pořád dokola základy kresby. Zkoušej i věci, které tě nebaví. Věnuj tomu čas a udělá to z tebe profíka. Nezapomínej na to, že každý ilustrátor se musí stále posouvat.

Definuješ nějak svůj styl?

Hodně ilustrátorů kreslí například jenom cartoon nebo se celkově orientují jen na jeden styl. Což je největší chyba, protože pokud chce být ilustrátor vážně nejlepší, musí být hodně flexibilní v různých stylech a dobře zvládat základy kresby. Já žádný styl nemám, nedá se to definovat. Snažím se neustále zlepšovat ve všech ohledech, abych mohl být v budoucnu komplexní ilustrátor, profesionál. 

Všiml jsem si na tvém Instagramu spousty ilustrací s rappery, jak to vzniklo?

Když kreslím, spojuju své zájmy. V tomhle případě to byla hudba spojená s mixem pop kultur. Chtěl jsem udělat něco nového. Vystihnout interprety v momentu, který není možné vyfotit. Upozorňuju tím na velké množství ilustrací, které jsou jen překreslené fotky. Je škoda kreslit něco, co už má svůj digitální záznam. Spousta ilustrací vzniklo jako fan-art a později to dospělo k samotným spolupracím s umělcem, za což jsem rád. Skvěle vyšlo spojení s MC Geyem, když vydával album Rap Life: 2.

Jestli chceš vidět víc prací z Františkovy dílny, sleduj na Instagramu @frantiseksedlacek.